Kompostuji, kompostuješ, kompostujeme

Asi před rokem jsem se od kamarádky prvně dozvěděla o jedné skvělé věci, a tou je vermikompostér. Dlouho jsem žila v představě, že kompostovat mohou jen šťastlivci se zahradou, a vzpomínala při tom na nevzhlednou haldu plnou trávy, listí a všemožného biodpadu v zastrčeném rohu zahrady u babičky na chalupě. A kompostovat v bytě? To je přeci nesmysl, ne? Kamarádka mě rychle vyvedla z omylu a zasela mi v hlavě semínko, které pomalu, ale jistě zrálo v rozhodnutí zkusit to taky.
Vermikompostér je v podstatě jakákoli vhodně upravená nádoba osídlená užitečnými žížalkami, které se postarají o likvidaci bioodpadu z domácnosti. Do kompostérů se využívají kalifornské žížaly, které se od těch našich liší výraznějším apetitem, rychleji se množí a vyžadují teploty mezi 15-25 °C. Jsou tedy ideálními mazlíčky do bytu.

Vermikompostér si podle nejrůznějších návodů na webu můžete sestavit sami, např. z kyblíků od barev, nebo si zakoupit už hotový, který bude přeci jen asi oku více lahodící. Já jsem si pořídila tenhle krásně barevný model:

IMG_3979

Ráďa se ze začátku tvářil trochu nedůvěřivě a dostala jsem ultimátum, že kompost nesmí být cítit a nesmí se nám v bytě rozmnožit octomilky, naštěstí se nic z toho nestalo a žížaly, přestože jim příliš neprospěla cesta poštou v chladném počasí (objednávala jsem je na přelomu října a listopadu) se začaly pilně činit:-) Doporučuji začít s co největším počtem žížal, protože jim rozjezd nějakou dobu potrvá. U nás to zabralo skoro 3 měsíce, než začaly pracovat naplno a zvládly všechno, co jim předhodíme.

Do kompostéru se na začátku dá trochu substrátu – může to být zemina, natrhaný papír nebo karton, kokosová vlákna atd., vše se navlhčí a do toho přijdou žížaly a jejich první krmení – různé nadrobno nakrájené zbytky zeleniny a ovoce, slupky od brambor, skořápky od vajíček, sáčky od čaje, celulóza… žížaly spořádají prakticky všechen bioodpad, samozřejmě mimo živočišných produktů, zbytků masa apod. Zpočátku je jen potřeba krmit po menších dávkách, aby stihly vše zpracovat a zbytky nezačaly plesnivět. Po nějaké době, když se pořádně zabydlí a začnou se množit, jsou schopné zpracovat prakticky veškerý rostlinný odpad z domácnosti.

IMG_3980

Kromě přeměny odpadu na výživný kompost vzniká celým procesem ještě tekutina, zvaná „žížalí čaj.“ Ta se zachytává ve spodní části kompostéru a slouží jako skvělé organické hnojivo, kterým můžete zalévat zahrádku.

Musím přiznat, že i já se ze začátku stavěla k žížalám trošičku rezervovaně, brzo jsem si je ale doslova zamilovala. Nejsou nijak nechutné, kompost, pokud dobře prosperuje, vůbec nesmrdí, a odpadky teď nemusíme vynášet tak často, protože nám v koši nic neplesniví. Po žížalím čaji navíc skvěle rostou květiny i zelenina. Na jaře jsem kompostér přesunula na zastíněné místo na balkoně, kde nepraží slunce a neprší, žížalkám to, zdá se, vyhovuje a musím zaklepat, ale zatím ho neobjevily octomilky.

Takže Terce P. díky za naočkování skvělým nápadem, kompostování zdar a kdybyste někdo chtěl násadu žížal, mohu poskytnout z našeho minichovu 😉

IMG_3981

 

 

Reklamy

6 komentářů: „Kompostuji, kompostuješ, kompostujeme

  1. Ahoj,
    už asi rok a půl přemýšlím o žížalách, ten nápad mě naprosto dostal vzhledem k tomu, že třídíme poctivě odpad a většinou zůstane jen ten organický, který je mi líto nevyužít pro naše terasové zahrádky.
    Dost se bojím octomilek a mám doma vlastně obdobné ultimátum – nesmí smrdět a „produkovat létající obludy“ 🙂 Chtěla jsem se zeptat, jaký dojem z používání máš po delší době? Docela by mě zajímala taková menší aktualizace, jak jste spokojení a případně nějaké další tipy a postřehy. 🙂

    To se mi líbí

    1. Ahoj,
      jedeme s žížalama už druhou sezónu a zatím celkově musím říct spokojenost. Je to hodně o tom, že si člověk vypozoruje, kolik čeho tam může dávat, aby všechno šlapalo, jak má. První tak 3-4 měsíce se to rozjíždělo hodně pomalu, žížal moc nepřibývalo a když bych tam dávala celý nebo většinu našeho bioodpadu, tak by to zplesnivělo. Teď už všechno jde dobře, ale pořád je potřeba si to trošku hlídat, přeci jen je ta moje nádoba ještě pořád dost malá, takže když máme zrovna větší období salátů a zeleniny vůbec, musím občas ubrat. Jsou i věci, které jim prostě nechutnají a trvá dýl, než je rozloží, u nás třeba slupky od brambor. Dál jsem vypozorovala, že třeba brokolici nebo květák, než snědí, tak cítit je, takže to tam přes zimu, kdy mám kompostér v bytě, moc nevyhazuju. Naopak třeba listovou zeleninu, okurky, rajčata, papriky, jabka, hrušky… spotřebují do pár dní a není to cítit vůbec. Větší zbytky je fajn nakrájet na kousky. S octomilkama jsem měla větší problém zatím jen jednou a dobře to vyřešil takový ten žlutý lapač.
      Je to fakt nejvíc o tom, že člověk vypozoruje, jak rychle co snědí, a tím pádem kolik jim toho může dát, aby nic nesmrdělo nebo neplesnivělo. Na začátku mi taky dělalo trošku problém odhadnout správnou vlhkost uvnitř kompostéru, vadí jim moc sucho i moc vlhko, ale za chvíli to budeš mít v oku. Co určitě doporučuju, je pořídit do začátku co nejvíc žížal, nějaké ztráty určitě budou 🙂 Jakmile se pak ale usadí a začnou víc množit (u nás po těch asi 3 měsících), je vyhráno 🙂

      To se mi líbí

Napsat komentář k lemondefleuri Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s