Podzimní (horská) romantika

Nevím, jak to přesně popsat. Podzim je pro mě taková zvláštní směs melancholie, tajemna a příjemného pocitu útulna. Ještě před pár lety bych nevěřila, jak moc se na něj budu každý rok těšit. Asi bych nedovedla žít nikde, kde se nestřídají roční období, sice teď občas brblám, že je mlha a prší a já musím jezdit po večerech do laborky v tomhle nečasu, ale žádné jiné období v roce není tak plné nádherných zlatavých a měděných barev a ani ta mlha nakonec tolik nevadí, když se večer zachumláte do deky s knížkou a hrnkem horké čokolády.

Dokonce i běhání je mi na podzim mnohem příjemnější, protože není takové vedro (a hlavně doma čeká ta čokoláda, že…). Co je pro mě ale nepřekonatelné a představuje takovou esenci pocitů, které z podzimu mám, je podzim na horách. Všechno je prozářené barvami, vzduch po ránu a večer už krásně mrazivě štípe a vy se procházíte mezi kouzelnými roubenkami jako v pohádce.

Dokonce i když je doopravdy tak ošklivo, že jste jen zalezlí doma, pořád je to u kamen s praskajícím ohněm tak nějak útulnější než ve městě. Jakmile to tedy jen trochu jde, prcháme s Ráďou od pracovního shonu a povinností někam do přírody, ideálně na sever. Moje oblíbená místa jsem popisovala už zde, ale mám ještě pár fotek, které sem prostě musím dát, protože přesně vystihují to, co onou podzimní romantikou myslím. A to prostě u moře pod palmami nikdy nezažijete 😉 Takže vemte čepici, rukavice a drahou polovičku a vyražte o víkendu ven na pořádnou dlouhou procházku. Po příchodu domů si dejte svařák nebo tu čokoládu a svět bude hned o něco krásnější. Po šíleném pracovním maratonu, který teď mám, se na to už taky neuvěřitelně těším!