Letošní Vánoce jsme měli doma bohužel hodně dramatické a strávené z valné části v nemocnici na ARO, ale všechno naštěstí dobře dopadlo a zbývá ohlédnout se za tou příjemnější částí, naší tradiční předvánoční cestou do Alsaska. Tahle rodinná tradice u nás začala už v době, kdy jsem ve Strasbourgu trávila zimní semestr 2010 v rámci studijního programu Erasmus. Byla to skvělá životní zkušenost, jednak jsem si ověřila, že jsem schopná v pohodě fungovat a studovat v zahraničí a přestože to samozřejmě nebylo všechno vždycky růžové, už při první procházce křivolakými uličkami plnými hrázděných domků a květin se zažehla láska na celý život. Alsasko je totiž tak trochu jiné. Není to Francie tak, jak ji všichni známe. Má historicky blíž k Německu, jehož bylo dlouhou dobu součástí, ale od Francouzů si přebralo lásku k vynikajícímu jídlu a vínu, které se v tomhle regionu jako jediném pije převážně bílé. V centru měst nenajdete honosné paláce, ale rozkošné hrázděné domky s křivými zdmi, perfektně udržované, které vypadají jako z kreslené pohádky. V létě jsou vesnice a města plná rozkvetlých muškátů a petunií, není to ale nic proti tomu, co nastane s příchodem zimy a hlavně adventu.
Okenní parapety a každé volné místo se zaplní doslova neuvěřitelnými vánočními dekoracemi z živého chvojí, proutěných ozdob, zvířat a všeho možného, co má nějakou souvislost s děním uvnitř domu – prodejna nábytku se tak ověsí vánočně nadekorovanými židlemi, hračkářství plyšovými medvědy atd. Zprvu se to může zdát jako hrozný kýč, ale k těm roztomilým hrázděným domečkům se to tak nějak hodí. Všude je spousta chvojí, živých stromků a bíle nastříkaných větviček a ať už jste milovníky Vánoc nebo ne, tohle vás prostě naladí. Strasbourg se ve Francii považuje za Capitale de Noël, tj. hlavní město Vánoc, a tohle označení nosí zcela oprávněně. Navíc alsaský svařák s medem, pomeranči a spoustou koření je prostě nepřekonatelný.
Dominantou Strasbourgu je katedrála Notre-Dame, vystavěná v letech 1015-1439. Se svými 142 metry byla až do roku 1847 nejvyšší budovou světa. Poznávacím znamením je její jedna dostavěná věž, která je vidět témeř odevšud a která se stala symbolem města. Propracovanost detailů a majestátnost celé stavby je opravdu dechberoucí.
Alsasko ale není jen Strasbourg, najdete v něm spoustu měnších městeček a vesnic, které jsou stejně malebné. Mým dalším oblíbeným místem je městečko Colmar, kterému se díky síti kanálů přezdívá alsaské Benátky. V létě jsou břehy kanálů a okolní domky pokryté rozkvetlými muškáty, v zimě samozřejmě nechybí typické dekorace z větviček a všeho možného. Centrum je nejlepší navštívit ve všední den, kdy není tolik zaplněné turisty a můžete si tak vychutnat příjemnou procházku se svařákem v ruce a potom si třeba zajít na některou z místních specialit – například na tarte flambée, tenounkou placku z chlebového těsta zapečenou s crème fraîche, kousky slaniny a místním sýrem Munster. Nebo třeba na skvělou francouzskou cibulačku.
Z návštěvy Alsaska se postupem času stala naše zimní rodinná tradice, vždycky objevíme nějakou novou uličku nebo ukrytou restauraci s tím nejlepším jídlem a vínem, ochutnáme skvělé sýry a cukroví a načerpáme tu nádherně kýčovitou atmosféru, kterou prostě jinde nezažijete.
A co že se to všechno vlastně dává do toho jejich slavného svařáku, neboli vin chaud alsacien? Na prvním místě je samozřejmě víno, a tím myslím kvalitní víno. Nejčastěji bordeaux, burgundské nebo rulandské modré. Dále nakrájený citron a pomeranč, zázvor, skořice, badyán, hřebíček a muškátový oříšek, to vše doslazené medem. Musím dodávat ještě další důvod proč se tam tak ráda vracím? 😉
Takže à la prochaine fois, Alsace!